Sdružení na pomoc opuštěným a týraným pejskům

CARDA

Dostal se k nám spolu s dalšími kočičkami z odchytu v Pyšelých. Bohužel za pár měsíců od příjmu náhled zemřel...alespoň poslední týdny si užil tepla a bezpečí...

ARTUR

pes, kříženec ovčáka, narozen 5.10. 2008 ““Kdo měl někdy psa, bude na něj vzpomínat asi po celý život. V těch vzpomínkách si člověk vybavuje i sebe: jak se stával lepším, jak ho zušlecht’ovala péče, kterou poskytoval tvoru, jenž mu byl bezmezně oddán a za svou věrnost nic nevyžadoval.”” Artur se k nám dostal na základě iniciativy dobrolníků z bývalého psího koncentráku v Hněvicích. Přijel nasedovaný a mně až po jeho příjezdu začalo pořádně docházet co za tasmánského čerta k nám dorazilo... Artur byl vždy svůj, hodně svůj...a sám se sebou si většinu času a let vystačil. Hodně těžce si zvykal na cizí lidi, ale jak někoho přijal, přijal jej navždy... Byl ostrý, hodně ostrý, ale nikdy nebyl zrádný. Miloval aporty, hračky všeho druhu a byl naším nejlepším a nejvěrnějším strážcem a obráncem. Věděla jsem, že kdyby se stalo cokoliv, položil by za naše bezpečí život. Stejně tak jsem věděla a Artur mi postupně ukázal, co je v našem společném soužití a kontaktu tabu a co mi dovolí a je schopen respektovat. Neměl nikdy rád mazlení, párkrát pohladit a se zabručením sám odešel. Aplikace pipety nebo ustříhnutí dredu byla procedura na pokračování. I ve svých 10 ti letech to byl překrásný černý lev, burácel za vraty výběhu a vydržel hodiny hlídat a dávat pozor co se kde šustne. Později přišel zdravotní problém, zánět vnitřního ucha a Artur se z něho už zcela nezotavil. S hlavou lehce na stranu, horší koordinací, ale obrovskou silou a vůlí k životu žil ještě více než rok. Ještě na podzim měl sil na rozdávání, ale pak si začalo staří vybírat svoji daň. Z toho obrovského respekt budícího psa se postupně stával psí dědeček. Tak moc mě mrzelo co vše jsme nestihli a co vše jsem mohla udělat jinak... Artura, pokud je to ve psí mysli možné asi též...poprvé po letech si v klidu nechal nasadit obojek, ten nezkrotný lev měl najednou na krku dobrovolně pro něho dříve nenáviděné “okovy”. Konečně jsme mohli na procházky, už jen krátké, symbolické, ale konečně... Dříve snesl pár pohlazení, teď najednou se nechal objímat, pusinkovat. Pořád nás vyhlížel a byl šťastný za společnost a každé pohlazení. Teď teprve jsme nešli životem vedle sebe, ale spolu. Říkala jsem mu, že je vůl, proč až teď? Najednou jsem ho začala vnímat úplně jinak... Hodný, správný a věrný psí přítel. Za poslední týdny jsme si vzájemně řekli více než za poslední roky. Ač už hodně zesláblý, unavený, vždy sebral síly aby se zvedl. Hrdý a silný do poslední chvíle.
 

Narozen 2009 „Mít psa je stejné, jako vlastnit duhu. Na počátku jsou štěňata jen radost. A staří psi na opačném konci jsou hotový poklad.“ Max se k nám dostal ze špatných podmínek spolu se svou sestřičkou Keysi... Max byl psí anděl, něžný obr, který na první pohled budil respekt, ale před hlídáním dával přednost mazlení. Byl kouzelným průvodcem dětských venčitelů a i přes svůj věk nadšený turista. Byl u nás chvíli, ale rozdal tolik lásky a radosti... Ukázal, jak skvělý parťák takový obr může být a že psí senior může mít ještě energie na rozdávání. Prožil dlouhý život, doufám, že aspoň jeho část byla šťastná, že nebylo vždy jen zle a snad i ten konec u nás mu dal radostné chvíle a zážitky. Představovala jsem si jej v rodině obklopeného dětmi, pro než bude navždy krásnou vzpomínkou na toho krásného velikého psa, kterého v dětství tak milovali a on je... Snad zůstane tím milovaným skvělým psem v našich vzpomínkách a vzpomínkách venčitelů, kteří jej měli tu čest poznat. Max k nám narychlo přijel, stejně tak narychlo nás i opustil. Zemřel náhle, 1.2. ráno. Ještě den předtím si užil procházky, pořádně se vyválel ve sněhu a s chutí povečeřel...

Pejsek, kříženec 

Chlapeček se narodil u nás přijaté březí fenečce.

Bohužel se v měsíci věku stal z malěho klučíčka psí andělíček...

pes, anglický kokršpaněl, narozen cca 2006, čipovaný

Kamil se k nám dostal přímo od majitelů, kteří už ze zdravotních a rodinných důvodů nezvládali společné soužití. Kamil je během posledních let několikrát napadl.

Kamil je starší pán, který má rád svůj klid. Je poměrně nenáročný. Po příjmu se tvářil, že o lidskou společnost moc nestojí, ale během pár dní pookřál a je z něho veliký mazel.

Má rád procházky, moc rád si počmuchá. Je zvídavý a umí se radovat ze života.

Je čistotný, o samotě neštěká ani nedemoluje.

S ostatními pejsky je kamarád, nevyhledává konflikty.

Vhodný pouze ke zkušenému člověku, který má zkušenosti s kokršpaněli tohoto ražení a bude ho mít rád takového jaký je.

Jsou dny, kdy skoro dochází slova...dnešní ráno jsme pohřbili Dědouška a nenapadlo by mě, že odpoledne a večer znovu zatočí dalším osudem...

Kamča se k nám dostal před necelými dvěma lety přímo od majitelů kvůli problémům v soužití, které Kamil řešil svými zuby.

Kamča po příjmu působil jako samorost, který má rád svůj klid. Postupem času se z něho stal obrovský mazel a člen uvítacího výboru při příchodu návštěvníků. Kamča miloval návštěvy, výlety a procházky...dekuji všem, kteří mu věnovali svůj čas a lásku, protože právě tyto okamžiky snad uchoval v mysli na té poslední cestě...

Kamču už nějaký čas trápilo zdraví, sem tam se ozval starý úraz zádíček. Dnes ráno se vyšoural vyčůrat, volala jsem ho však odpoledne domů marně...zadní nožičky vypověděly svoji službu a bohužel jak se ukázalo na veterině, selhaly ledviny. Další “léčba” by byla jen natahováním neodvratného, proto odešel klidně a bezbolestně do psího nebíčka...bohužel ne doma u lidí, které by miloval, ale nebyl na to sám...

“Pes není zvíře, pes je přítel.“ (Axel Munthe)

ČERT/DĚDEK

pes, německý ovčák, narozen asi roku 2003 - 2007, špatný zrak a sluch

Díky za to, že psi žijí přítomností a nemyslí na minulost...protože díky tomu jsem smířená a on také, odešel doma, milovaný a v klidu.

Čert prožil dlouhé roky s pověstí zabijáka v koncentráku pro psy, byl smutnou “atrakcí” ukrytou za mříží. Přitom chtěl jen čas a pochopení, vše ostatní přišlo samo. Po letech snahy jej odtamtud dostat se to jednomu z jeho andělů strážných podařilo a on si konečně mohl užít sluníčka, měkkého poležení v trávě a zjistit, že ruce hladí a lidé jsou přátelé.

První dny na něho byl zoufalý pohled, plakala jsem ze strachu aby po těch promarněných letech nezemřel ve chvíli, kdy konečně může žít. Dostal tři hezké roky, na ty všechny zlé předtím snad zapomněl. Proto opět dĚkuji tam nahoru za to, že dostal čas, užil si podzim života a stáří s péčí a láskou.
Užil si procházky, nejdříve dlouhé túry, později už jen kraťoučké čuchací a poslední měsíce už jen capkal po zahrádce.

Když jsem odjížděla k mamince, na Šumavu, na koncert, vždy jsem mu říkala ať na mě počká...on měl tak obrovskou vůli žít a jít. Jeho vůle a mysl jej stále hnala vpřed i když nohy zlobily víc a víc. Dědka to však nikdy nerozhodilo, hnal se dál a nohy za zatáčkou za ním. Měl chuť k jídlu, miloval ňamky všeho druhu a pískací kačeny.

Vloni na podzim jsem prosila, aby se dožil jara a užil si ještě poležení na zahrádce a sluníčka...přišlo jaro, léto a pomalu podzim. Já se smála, že Dědek se dle houstnoucího kožíšku chystá na zimu. Včera už bohužel bylo jasné, že přišel čas, už nechtěl jít za každou cenu dál a paní doktorka mu pomohla v klidu jít...

“Děti a psi hned poznají, kdo je má rád.“ (Božena Němcová)

pes, west highland white teriér, narozen cca 2005, čipovaný

Trixík se k nám dostal od paničky, kterak se už o něho nebyla schopna starat a příbuzní si jej ponechat nechtěli.

Přišel pekně protivný a naštvaný teriéří děda a poměrně rychle našel nový domov... Ale co se nestalo, za pár týdnů nám jej vrátili zpět... Tentokrát jsem si řekla, že pokud spolu máme státně a spokojeně žít, budeme se spolu muset srovnat.

Trixík nakonec krásně zapadl do smečky a naší velké psí rodiny. Naučili jsme se spolu vycházet a Trixík nám ukázal svoji milou a vděčnou tvář.

Budeme si ho pamatovat jako bručounka s roztomilým kukučem...

Zkolaboval náhle, jeho odchod urychlil a ulehčil veterinář v klidu, v pelíšku...

"Za peníze si můžeš koupit docela dobrého psa, ale nekoupíš si zavrtění jeho ocasu.” 

1.2. 2019 náhle zemřela... Snad si tu užila alespoň pár krásných měsíců a byla v životě aspoň trochu šťastná.

REX

pes, německý ovčák, narozen cca 2011, čipovaný a kastrovaný

Rex byl bohužel smolař, nevíme jaký byl jeho život před příchodem k nám, zda žil jako šťastný rodinný miláček nebo bouďák... Postupně mu zemřeli dva páníčci a on zůstal sám, nechápal co se stalo, proč s ním život tak zatočil...pozůstalí mu hledali nový domov a našli jej u staršího pána. Toho bohužel zmatený a situací rozhozený Rex pokousal, pán se bál domů, z pohotovosti zamířil na policejní stanici a tam začal náš život s Rexem...
Nějaký čas trvalo než nás vzal na milost...snad nás měl i trochu rád a prožil tu i nějaké hezké okamžiky. Bohužel vzhledem k jeho ostřejší povaze jej venčitelé neměli možnost poznat.
Rexův zdravotní stav se 29.11. prudce zhoršil, vyšetření na veterině odhalilo veliký nádor na slezině, šel rovnou na sál na revizi bříška, která bohužel odhalila další metastázy a tak jej pan doktor z narkózy již neprobouzel...
Některé příběhy nekončí šťastně a snad Rex konečně našel svůj klid...

“Pokud je nejlepším přítelem člověka jeho pes, tak se ten pes dostal do potíží.”
Edward Abbey

pes, německý ovčák, narozen asi 2008, čipovaný 

foto z původního útulku po kliknutí ZDE     

„Nevěříš,že se psi dostanou do nebe? Dej na mě, ti tam budou dřív než kdokoli z nás.“
- Robert Louis Stevenson

Včera jsme navždy nechali spát Románka...už nebylo cesty zpět. Nedělní ráno, které je jindy ve znamení radosti a venčení bylo tentokrát zahájeno rychlým výjezdem na veterinu. Romču jsme ráno našli ležícího a všude pod ním krev. Dle paní doktorky mu s největší pravděpodobností praskl nějaký vřed nebo nádor ve střevech. Romča byl obrovský bojovník a snažil by se zabojovat i nyní, ale od toho je tu člověk, který ho má rád a zkušený veterinář, aby mu neprodloužili trápení, ze kterého už by nebylo cesty. Neumřel sám a poslední slova, která slyšel byla, že je pašák a moc šikovný kluk, protože to on prostě byl!

Několik let strávil čekáním na domov v útulku v Jimlíně u Loun, nakonec jej i našel, ale jeho panička těžce onemocněla a Romča najednou neměl kam jít, ani kam se vrátit. Přišel tedy na prosbu jeho venčitelů k nám.

Nepřišel sice žádný mladík, ale i tak pes plný sil a energie. V průběhu roku se stal ze psa pro zkušené venčitele i báječný parťák pro lidi, kteří přijeli venčit s dětmi. Až na svého úhlavního nepřítele Samina i báječně zapadl do psí smečky a nakonec se stal jedním z těch, kteří nově příchozím pejskům ukazují jak se chovat a dodávají jim pocit bezpečí.

Romča byl skvělý parťák a bude nám tu chybět. Bohužel zdraví jej za poslední měsíce několikrát potrápilo (operace sleziny, torze žaludku, mrtvice/zánět vnitřního ucha) a i když se se vším statečně popral, síly mu to ubralo...

I když mi x krát lezl na nervy svým štěkotem a tím, jak jsem ho při práci měla místo ocásku, o který několikrát za den zakopnete, najednou mě tak moc mrzí to, kolikrát jsem mu za něco vynadala...první ráno po jeho odchodu bych tak ráda slyšela Romčův "zásek"...

Nežil kontinuálně šťastný život, mnoho bylo chvil smutku a osamění, ale pes žije okamžikem a doufám, že těch šťastných prožil rovněž mnoho.

Moc děkuji všem, kteří Romčovi věnovali svůj čas, procházku a pomazlení. To byly ty okamžiky pro které žil.

Nejvíce děkuji Šárce a Jiřímu, jeho kmotříčkům, kteří jej tak moc milovali.

pes, kříženec ovčáka, senior, čipovaný, špatně slyší

Zemřel 16.11. 2016

„Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských vad.“
– George Gordon Byron

Kazánek k nám byl přijat po domluvě z útulku v Chomutově, výběr pejska čistě náhodný, zato osudový. Přijel k nám veliký dobrosrdečný méďa, na první pohled drsňák, na ten druhý absolutně čistá psí dušička.
Nejprve jsem jej zařadila do nabídky pejsků s tím, že dokud nenajde nový domov, bude tu žít s námi s neomezeným pohybem po zahradě... Nakonec nezůstalo jen u zahrady, ale oblehl i naše srdce. Zvykli jsme si na sebe a našel tu domov, loučení by bylo těžké pro obě strany.
Bohužel na konci zimy jej stihly dvě nemoci (zánět vnitřního ucha, problém se žlázami v zadní části těla) a už se z nich zcela nevzpamatoval...nám uběhlo několik týdnů, jemu snad několik let. 
Z několikakilometrových procházek se smečkou jsme museli slevit na ty kratší až symbolické, už jen pro něj, jeho radost...
Poslední týdny už byl ta tam ten obrovský silný pes, stal se z něho dědoušek, tak křehký a droboučký...
Poslední dny už trávil s námi, doma v teple.
Už jsme všichni věděli, že dlouhé společné procházky zůstanou krásnou vzpomínkou a že jaro je pro něho stále více vzdálené...
Osud k němu byl naštěstí v té poslední chvíli milosrdný, umřel náhle doma, večer ještě pomaloučku obešel"rajón", aby zkontroloval, zda je vše v pořádku a ráno znaveně navždy usnul... Bohužel v mojí nepřítomnosti, ale Daník a Romča, které taky miloval a oni jeho, byli oba u něho...

KOŤÁTKA "PRCKOVÉ"

Mazlivá a milá koťátka...

Bohužel už ani tito dva malí cvrčci nejsou mezi námi...oba zemřeli o uplynulém víkendu  (6. - 7.8. 2016) hospitalizovaní na kapačkách na veterině v důsledku kočičího moru (panleukopenie)... Očkování koček stále mnoho lidí považuje za přežitek, kdyby tomu tak nebylo a koťata byla včas očkovaná, nemuselo to tak dopadnout.

Prosím, myslete i na očkování koček...350Kč ročně může zahraňovat kočičí životy.

kocour, starý

Kocourek přijatý od MP Benešov.

Dlouho se mi nestalo, aby k nám bylo přijato živé zvířátko, z jehož ran vylézají červy a larvy much... Minulý týden k tomu došlo... V Benešově na ulici byl nalezen zubožený kocourek.
Bohužel i přes poskytnutou péči zemřel.
Děkuji paní Simoně Slané, která krmí opuštěné kočky v ulicích, že jej nenechala na pospas zuboženého na ulici a poskytla mu pomoc.

pes, rotvajler, narozen 20.6. 2006, čipovaný, nyní v klidovém režimu - natržené kolenní vazy

Cézar k nám byl přijat z útulku v Jimlíně u Loun, kde byl po nešťastné události přecházející jeho příjmu od roku 2011.

Cézar je majestátní, úžasný a sebejistý pes. Svému majiteli bude naprosto oddaný, cizích kolemjdoucích si nevšímá vůbec, s návštěvami se po pár piškotcích pomazlí.

Na vodítku chodí klidně, netahá, reaguje na přivolání. Má rád dlouhé procházky a na svůj věk a velikost je v dobré kondici. Na procházkách chodí na volno a krásně se drží svého páníčka.

Cézí je i hodný ke druhým zvířátkům. Kočky trošku prohání, ale nechá si říct. Domácích zvířat si nevšímá. Na druhé pejsky je hodný, chová se vstřícně a přátelsky, avšak vzhledem k jeho síle je lepší být na pozoru.

Dnes, 3.5. 2016 nás navždy opustil Cézík... Přišlo to tak rychle a nečekaně. 2.5. večer náhle zkolaboval, na veterině se jej snažili stabilizovat, ale bohužel druhý den hospitalizace v důsledku selhání orgánů zemřel...
Nevím, co psát, jak nejlépe bych mohla vyjádřit úctu této psí osobnosti, jak nejlépe vyjádřit jak moc jsem ráda, že jsem ho poznala a co vše jsem mu nestihla říct. Snad pro něho byl necelý rok strávený u nás šťastným obdobím, našel tu domov a dostal volnost. Stihli jsme pár výletů, nesčetně procházek.
Cézíkova minulost byla smutná a trýznivá, v době pobytu u nás jsem zbytečně nešířila info o jeho minulosti a událostech, které předcházely jeho příjmu do Jimlína. 5 let strávil v množírně, kde zažil hlad, bití a kruté zacházení. Vše vyvrcholilo útokem/obranou reakcí psí smečky na jejímž konci byla usmrcena matka majitelky/množitelky. Tehdy měli pejsci velké štěstí v neštěstí, že našli v některých lidech zastání a díky tomu i Cézík tehdy nezemřel injekcí jako "ten ze smečky co zabila majitelku"... Pes je odrazem svého pána a u Cézara toto platilo naprosto. Každý pes si zalouží šanci a je jen na rukou, co jej drží, jaký bude...
V Jimlíně se z něho díky péči zaměstnanců a hlavně lásce dobrovolníků Šárky a Jiřího stal mazel a miláček. Přesto na domov marně čekal 4 roky... K nám přišel v červenci 2015, zpočátku jsem měla z něho respekt, ale on nám denodenně ukazoval jak velké je jeho srdce. Stal se milovaným, roztomilým a mezi návštěvníky oblíbeným méďou. Tulil se a mazlil, kdo se s ním nepomazil, toho štípl :-). Poslední měsíce už nekoukal na svět skrze mříže, ale stal se členem naší malé psí rodiny, členem naší smečky s neomezeným pohybem po zahradě.
Doufám, že v srdcích lidí, co jej znali bude uchován jako ten velký pan pes s obrovským srdcem...

pes, německý ovčák, senior - pejsek na dožití, výrůstek na bříšku, zvětšené srdce, špatná chůze

Faust (v Jimlíne veden jako dědula) k nám byl přijat ze spřáteleného útulku v Jimlíně u Loun, kde mu byla poskytnuta skvělá veterinární péče, ale tady si užije přeci jen více pohybu a "rodinného" života.

Faust je stařičký pejsek, který bohužel neměl to štěstí trávit závěr svého života v milující rodině a ocitl se sám a opuštěný...

Faust byl dříve jistě krásný představitel svého plemen, hrdý a silný pejsek, ale bohužel jeho sílu už odvál čas a místo ní přišla kouzelná moudrost starého psího dědečka.

Faust je velice hodný a milý pejsek, je absolutně nenáročný, skromný, potřebuje jen teplé místo na spaní, plnou mističku a mnoho lásky.

Jeho zklamání a smutek ze ztráty domova jsou obrovské, ale pořád ještě má naději a určitě doufá, že ještě pozná lidskou lásku a hezký domov.

Faustík je hodný na druhé pejsky a kočičky.

Faustíka jsme nechali 8.3. 2016 uspat "doma" v pelíšku...

I přes léky se během několika dní jeho zdravotní stav velice zhoršil, neudržel se na nohou, sám se nedokázal postavit.

Snad vzpomínka na jeho krásné moudré oči zůstane v srdcích lidí, kteří jej měli tu čest poznat.

ČTYŘLÍSTEK

Mrňousek Čtyřlístek odešel 19.1. 2016 do kočičího nebíčka... Zemřel poměrně náhle ve společnosti svých kočičích kamarádů. Bohužel jeho tělíčko bylo po prodělané nemoci v raném věku slaboučké.

KOŤÁTKA OD SOFINKY

Koťátkům bohužel zemřela maminka Sofie, pokusili jsme se o umělý odchod na lahvičce, bohužel po několika dnech koťátka postupně na veterině či doma náhle zemřela, nyní čekáme na výsledky pitvy.

Nevím co víc psát...narodila se, pobyla si na světě pár dní, hajala v teple kožíšku jejich maminky, po její náhlé smrti se snažila vybojovat své maličké životy. Na ruce předla, tulila se, byli to jedni z nejkrásnějších a nejroztomilejších tvorečků, které nám svět dává.

Na jedné straně se snažíte o záchranu těchto mrňousků, oni se snaží zabojovat, v hlavě se vám přehrává, zda přežijí, zda mají šanci a když přežijí, zda najdou hezké domovy a dostanou šanci na šťastný život. Na druhé straně myslíte na to, jak je ten boj marný...bojujete za život malých koťátek a jinde je někdo topí, vyhazuje do popelnic a trápí. Je to koloběh, který se nikdy neuzavře...nikdy to nebude lepší nebo zcela vyřešené.

Kéž by bylo nebe a tahle mrňata se znovu potkala se svojí maminkou, mohla se tam k ní stulit... 4 dušičky opustily náš svět aniž by jej měly šanci poznat.

Moc děkuji mojí babičce za obětavou pomoc a snahu se mnou koťátka vypiplat...

pes, kříženec (mezi předky asi pudlík), narozen asi 2005, v případě nutnosti bude kastrovaný, čipovaný

Pepíček se k nám dostal ve spolupráci s útulkem Chomutov (popisek z Chomutova: Pepíček je asi desetiletý kříženec .Přišel velmi zanedbaný a zacuchaný .Zpočátku se bojí ,ale po chvíli je z něj veliký mazel. Pejsky si vybírá . Zdravotní stav slušný , je hubenější.)

Pepíček je velice mazlivý a hodný pejsánek, moc rád se mazlí a je vděčný za pozornost jakou mu člověk věnuje.

Byl by ideálním společníkem i pro starší lidi, protože je dobře zvladatelný, bezproblémový.

Má moc rád procházky, zvládá i delší tratě, na vodítku netahá, je přiměřeně temperamentní. Na volno se svého páníčka drží a poslouchá.

S druhými pejsky je kamarád, nevyvolává zbytečně konflikty. Je zvyklý na kočičky, neubližuje jim.

Doma je hodný, nedemoluje, o samotě nenaříká. Je čistotný, je to ideální společník pro bydlení v bytě či v domečku se zahrádkou.

Dnes ráno (12.3. 2015) se Pepíček stejně jako minulou sobotu nepostavil na nožičky, rozjížděly se mu, působil dojmem, že ani plně nevnímá, nevzal si ani nic k jídlu. Bohužel oproti sobotě nedošlo ke zlepšení ani do začátku ordinačních hodin pana veterináře Lázničky, který jej tam měl ze soboty na neděli hospitalizovaného.
Jeli jsme spolu hned na začátek ordinace...sono nic špatného neukázalo, ale po RTG plic bohužel bylo jasno - byly plné metastáz. Po krátké poradě jsme se rozhodli pro Pepíčkův bezbolestný odchod... Jeden z důvodů, proč jsme jej k nám vzali už nikdy nenaplníme - NOVÝ DOMOV. Ten druhý - ABY NEZEMŘEL SÁM V KOTCI, jsme dnes naplnili. Pepínku jsem držela v náručí po celou dobu až do chvíle, kdy navždy usnul. Neumřel sám v kotci, nezažil sice milující domov, ale snad tu měl i šťastné okamžiky... poslední dny byl celý den na zahrádce na sluníčku, vyhříval se na terase, v prvních dvou týdnech, kdy ještě jeho nemoc nepřevzala vládu nad jeho tělíčkem zcela, se podíval po okolních lesích, pomazlil se spoustou lidí. Pamlsky a piškůtky baštil až do včerejška, ještě si užil dosyta teplých slunečních paprsků, snad byl někdy i šťastný...

 KUKI

kocourek, střední věk, kastrovaný, nemocné ledviny - dietní granule

Kuki byl přijat z veteriny, kam se dostal po úrazu. Bohužel mu muselo být odoperováno jedno ucho, ale ve spokojeném životě mu to vůbec nebrání, jde o estetický problém.

Kuki je moc hodný k lidem, rád se mazlí. Je to nádherný kocour, vděčný za pozornost.

Je čistotný, vhodný tedy do bytu i do domečku se zahrádkou. 

Je zvyklý na druhé kočičky, ani pejsci mu nedělají problém, ale dlouho a poměrně ztuha si na ně zvyká. Raději by byl kočičí jedináček nebo ve společnosti maximálně jedné, dvou kočiček.

Jelikož se Kukyho stav zhoršoval, až jeden večer ani nepřišel k misTičce s konzervou, večer 17.1. 2015 jsme se tedy společně vydali na jeho poslední cestu, slíbila jsem mu, že na kapačky ho nedáme a až to nepůjde, nechám jej jít. Kukíno seděl vedle mě v autě na přední sedačce v košíčku, ve kterém trávil poslední dny. Už tušil co přijde a snad se mu i ulevilo, předl, hrozně se tulil (kdo jej znal, ví, že byl jinak Pan kocour a mazlilo se jen když on chtěl), koukal se na svítící auta a lampy.
Na veterině byl klidný bez známek stresu, usnul navždy v košíčku a snad existuje kočičí nebe kde už mu bude líp než tady na zemi.
 

Zemřel náhle na počátku ledna 2015 (pitva odhalila srdeční vadu)... Bohužel si ve svém krátkém životě neprožil nic moc hezkého...

MOUREČEK

V polovině prosince Moureček na veterině náhle zemřel... Každým dnem jej čekalo propuštění, sám běhal, skákal, měl obrovskou chuť do života, ale najednou došlo k prudkému zhoršení zdravotního stavu a během hodiny byl konec...

 HORYMÍR

1.11. odešel do kočičího nebíčka...snad tam konečně pozná i trochu štěstí a ne jen bídu a utrpení jako v životě tomto... 

ZRZEČEK

Zrzeček byl nalezen na silnici, kde vbíhal pod kola projíždějících aut... Až jedna moc hodná paní zastavila, vzala jej do auta a dovezla k nám...

Bohužel ani takovému krásnému zrzavému andílkovi nebyl vyměřen dlouhý čas a druhý den po příjmu zemřel.

 kocourek

kočička

kočička

kocourek

kočička

 KOŤÁTKA z košíčku

Podmínkou adopce je KASTRACE ve vhodném věku, která je zakotvena ve smlouvě a ověřována.

Tato koťátka se narodila u hodných lidí příchozí polodivoké kočce. Jejich maminka zůstane v místě, bude kastrovaná.

Koťátka jsou nesmírně přátelská a mazlivá, moc ráda se tulí a snaží se o kontakt.

Vhodná jako rodinní mazlíčci.

Před odběrem budou zvyklá na záchůdek, na lidi, kočičky i na pejsky. Budou očkovaná a několikrát odčervená. 

Jsou čistotná, vhodná do bytu či domečku se zahrádkou. nevadí jim pejsci ani druhé kočičky.

Koťátka všechna zemřela v důsledku celkového oslabení organismu. Jejich drobná tělíčka bohužel neměla sílu boj vyhrát :-(.

  OKAPÁČEK

Podmínkou adopce je KASTRACE ve vhodném věku, která je zakotvena ve smlouvě a ověřována.

Okapáček byl hodným pánem nalezen zapadlý v okapové rouře, kde vyčerpasný mňoukal o pomoc.

Okapáček je nádherný mini kočičák, který bude vděčný nové rodince za plnou mističku a pomazlení. Je nebojácný, rád se mazlí.

Je čistotný, vhodný tedy do bytu i do domečku se zahrádkou. 

Je zvyklý na druhé kočičky, ani pejsci mu nedělají problém. 

Zemřel díky velmi nešťastné shodě náhod. Nosil se jako budoucí tygr a ani se nedožil dospělosti :-(. 

 VEŠÍK

Podmínkou adopce je KASTRACE ve vhodném věku, která je zakotvena ve smlouvě a ověřována.

Vešík byl nalezen na parkovišti u obchodního centra jak se bez cíle potloukal mezi auty a doufal v pomoc...

Jedná se mazlivé a hodné koťátko, které miluje lidi a jejich společnost..

Je čistotný, vhodný tedy do bytu i do domečku se zahrádkou. 

Je zvyklý na druhé kočičky, ani pejsci mu nedělají problém. 

Zemřel náhle 17.10. 2014 ještě v karanténní kleci ... pitva neprokázala jasnou příčinu smrti. Spinkej sladce maličký :-(   

  KOŤÁTKA z Chomutova

Koťátka jsou nesmírně přátelská a mazlivá, moc ráda se tulí a snaží se o kontakt.

Vhodná jako rodinní mazlíčci.

Před odběrem budou zvyklá na záchůdek, na lidi, kočičky i na pejsky. Budou očkovaná a několikrát odčervená. 

Jsou čistotná, vhodná do bytu či domečku se zahrádkou. nevadí jim pejsci ani druhé kočičky.

Dvě z koťátek - 1 mourovaté a 1 černé bohužel jen pár dní po příjmu zemřely... Pitva ukázala na silné začervení a poškození ledvin. Spěte sladce malí andílci

:-(. Bohužel o dva týdny později je díky tragické události následovaly i jejich dvě sestřičky...

BLAŽENKA

kočička, narozena asi 2007, kastrovaná

Blaženka k nám byla přijata z jiného o.s. jako nalezenec v zoufalém stavu, dosud není úplně vitální, ale věřím, že v klidném milujcím domově by se dala zcela do pořádku..

Blaženka je velmi klidná a hodná kočička, zpočátku je potřeba si ji získat, ale poté je z ní skvělá kamarádka.

Je čistotná, vhodná tedy do bytu i do domečku se zahrádkou. 

Je zvyklá na druhé kočičky, ani pejsci jí nedělají problém. 

Blaženka byla v září 2014 po hospitalizaci an veterině uspána pro dlouhodobý špatný zdravotní stav :-(, bohužel nikdy nepoznala, co je to mít hezký domov...

 LASKONKA

Podmínkou adopce je KASTRACE ve vhodném věku, která je zakotvena ve smlouvě a ověřována.

Přišla k nám s brášky...

Tato maličkatá koťátka byla nalezena opuštěná na půdě domu. Těžko už nyní soudit, kde se tam tak naráz objevila...

Všechna tři koťátka jsou jedním slovem boží! Jsou velmi mazlivá a přátelská, mají ráda lidskou společnost a pomazlení. Jsou připraveni na to stát se dokonalými domácími mazlíčky a kamarády.

Před odběrem budou zvyklá na záchůdek, na lidi, kočičky i na pejsky. Budou očkovaná a několikrát odčervená. 

Jsou čistotná, vhodná do bytu či domečku se zahrádkou. nevadí jim pejsci ani druhé kočičky. 

Laskonka zemřela náhle při převozu na veterinu po kolapsu...při pitvě nebyla odhalena přesná příčina...  

 DORIAN

pes, rotvajler, 5 let, kastrovaný (nádor na varleti, zvětšená prostata)

celý Doriánkův příběh ZDE

Doriánek se k nám dostal poměrně z daleka několik týdnů po úraze. Původně jsme se na  základě návštěvy 3 vyhlášených pražských ortopedů domnívali, že došlo k přerušení míchy, nyní na základě vyšetření Dorianovým ošetřujícím lékařem jsme si tím už tak jisti nejsme...

I přes to vše čím si musel projít, v situaci, kdy ze dne na den ochrnul a jak čas letěl, jeho šance na uzdravení se každým dnem zmenšovala, je Dorian optimista a se svým osudem se statečně pere. 

Zadní nohy byly při příjmu úplně nehybné, bez citlivosti na bolest. Nyní jimi lehce pohybuje, snažíme se tedy společně zlehka rehabilitovat. Dojíždíme též do Vetcentra v Praze, kde 2x týdně cvičí s rehabilitační sestřičkou.

Přední nohy zesílily, ale někdy jej v závislosti na změně počasí a nepřirozeném držení těla pobolívají.

Při chůzi mu zadní část těla nesu, přední mu pomáhám zlehka odlehčit kšírama. 

Dorian je velmi silná psí osobnost, každého si umí získat svojí skvělou, mazlivou a hodnou povahou, svojí neuvěřitelnou vnitřní silou.

Upřímně nevím, zda se nám vše povede, jak si přeji, zda skutečně znovu bude stát na vlastních nohou a užívat si procházek, zda vše přežije, ale věřím mu a doufám...

Dorínek zemřel v noci mezi 27. a 28. sprnem po urputném boji s nepřízní osudu. Nikdy se nevzdal. I když bolest z jeho ztráty je obrovská, tak radost ze setkání s ním a to štěstí, že se naše osudy spojily ještě větší.

  HRÁŠEK

kocour, narozen asi 2011, kastrovaný 

Hrášek k nám byl přijat z bytu, odkud se majitelé odstěhovali a nechali v něm 17 opuštěných a vyhladovělých koček.

Hrášek je velice milý a hodný kocourek, má rád lidskou společnost a je velmi vděčný.

Je zvyklý na druhé kočičky a na pejsky, proto pro něho nebude v nové rodině problém ani zvířecí kamarád.  

Dnes večer (29.1. 2014) byl pro špatný zdravotní stav uspán kocourek Hrášek :-(. Od příjmu nebyl v dokonalé formě, ale v posledních dnech se začal rapidně zhoršovat, dnes již nic nejedl, nepil, nezvedl se a začal se vyměšovat pod sebe. Chtěla jsem mu už jen ušetřit bolest a trápení, usínal v náručí zabalený ve voňavé dece, povídala jsem mu jak tam bude krásně a bude se mít už jen hezky, bude moct celý den odpočívat, bude si hrát...pokud skutečně existuje nebe, každé zvíře si jej zaslouží daleko více než většina lidí. Moc doufám, že už je Hráškovi dobře a nebyly to jen plané sliby...

 ŠMOULA

kocour, narozen 2012, kastrovaný 

Šmoula se k nám dostal z odchytu divokých koček v Měříně u Slapské přehrady. Bohužel si tam mnoho chatařů pořizuje letní hračky pro děti ve formě živých koťátek, která pak končí zubožená v kočičí kolonii. 

Už z fotek je patrné, že si zatím Šmoula od lidí nechává odstup, ale není agresivní, jen vyděšený. Doufáme, že nám brzy začne důvěřovat, je to krásně zbarvený kočičák.

Je zvyklý na druhé kočičky a na pejsky, proto pro něho nebude v nové rodině problém ani zvířecí kamarád. 

Šmoula náhle zemřel v lednu 2014, pitva kromě anomálie na plicích neodhalila o co se jednalo. Bohužel většina měřínských koček je díky špatné výživě v kotěcím věku a příbuzenskému křížení postihnuta špatnou imunitou. 

Mourovato-bílého kocourka jsme našli po příchodu z práce ve špatném stavu, ležel, nereagoval, i přes rychlou cestu na veterinu už bohužel jeho malé tělíčko život nevybojovalo...

Černo-bílý kocourek bohužel svého bratříčka v cestě za duhový most následoval o týden později, kdy mu ze dne na den nebylo dobře a jeho stav se prudce zhoršil...

fena, německý ovčák, 4 měsíce

Této malé holčičky se původní majitelé zřekli poté co jim vypadla z balkónu, ochrnula a oni neměli snahu si ji nadále ponechat chtěli ji nechat utratit. Při dopadu došlo k vybočení páteře a otoku míchy. Nyní už chodí sama, ale zadní nohy jsou stále nejisté, ale každým dnem se zlepšuje. Byla na vyšetření u specialisty na ortopedii a neurologii, operace není potřeba, ale potřebuje rehabilitovat a přiměřeně zatěžovat.

Dorotka je povahou typické štěně, i přes prožité útrapy a bolest na lidi nezanevřela, ba naopak, pro lidskou lásku a společnost by se rozkrájela.

Je velký mazlíček, šikovné a učenlivé štěně. Zatím je otázkou co vše ji do budoucna její zdraví dovolí, ale bude moc ráda i za nějaké vyžití formou přiměřeného výcviku, moc ráda se učí a s člověkem krásně spolupracuje.

Čistotnosti se zatím učí, ale je to štěndo, takže čas a trpělivost ji to naučí.

Dorotka musela být 18.7. 2013 uspána... Dorotka se k nám dostala po pádu z výšky, měla postiženou míchu, při podrobném vyšetření se dále zjistila významná dysplazie obou kyčelních kloubů, tudíž špatně chodila na zadní nožky. Minulý týden však začala pokulhávat na levou přední nohu a kulhání se dále zhoršovalo, dnes jsme opět navštívili ortopeda a byl zjistěn růstový deficit kosti na přední noze, který "zatím" byl 5mm.... vzhledem k jejímu celkovému postižení (operace by byla možná, ale i u jinak zdravého psa, výsledek nejistý), předpokládané velikosti psa v dospělosti nám byla doporučena euthanasie. Kvalita života Dorotky s těmito postiženími by byla nijaká, do nedávna to bylo jen štěňátko, které sice mělo problém se zadníma nožkama, ale nic ji nebolelo a pohybovat se mohla. Ale nyní ji pohyb činil bolest. (někoho možná napadně, nás také napadlo - nohu amputovat, což u jinak kloubně, kostně a neurologicky zdravého psa by bylo zřejmě dobré řešení, ale ne u Dorotky s jejím celkovým postižením. Celá věc nás mrzí o to více, že jsme začali velmi úspěšně rehabilitovat zadní nožky, které se postupně lepšili, ale stejně by ji pravděpodobně čekala na začátku dospělosti resekce obou hlavic kostí kyčelních. Tento kloubní a kostí případ je vývojově daný, bohužel k němu často dochází k psů z nesledovaných chovů -jednoduše řečeno u psa s PP je k tomu velmi malý předpoklad.

Čiko byl pro náhlé zhoršení zdravotního stavu uspán v únoru 2013. Čikounek bohužel prožil celý svůj krátký život v útulku, přitom byl obrovským mazlíčkem a kamarádem, bohužel neměl barvu kožíšku, která by zaujala na první pohled. Spi sladce koťátko...

kocour, kotě, narozen asi na konci května 2012, po úraze ve hře s jinými koťaty má lehce poškozené očičko

KOŤÁTKA VYDÁVÁME POD PODMÍNKOU BUDOUCÍ KASTRACE!

Kleofáš se k nám dostal spolu se svými třemi sourozenci jako nalezenec.

Kleofáš je stejně jako jeho bráškové a sestřička velký mazlíček a s každým je hned kamarád. je to typické zvídané a roztomilé kotě, které by bylo šťastné za svůj vlastní domov.

Je zvyklý na druhé kočičky a na pejsky, proto pro něj nebude v nové rodině problém ani zvířecí kamarád. 

Kleofáš zemřel náhle na počátku ledna 2013. Při pitvě byla zjištěna vrozená srdeční vada a špatně vyvinutá játra.

VINCENC

 kocour, velmi starý kocourek, na dožití, kastrovaný

Vincencek se k nám dostal spolu s kočičkou Jůlinkou po zamřelé majitelce. Jůlinka bohužel zemřela několik dní po příjmu na celkovou slabost, špatnou funkci ledvin a stáří, Vincencek u ní její poslední den proležel v pelíšku, olizoval jí hlavičku a zahříval ji...

Vincenc je nádherný kocourek, za mlada to musel být přenádherný kus kocoura. Stále je velký, mohutně stavěný, ale vyhublý.

Vincencek se rád mazlí, miluje drbání po hlavičce a mazlení.

Je čistotný, vhodný ideálně do bytu.

Je zvyklý na druhé kočičky a na pejsky.

Vincencek odešel za svojí kamarádkou Jůlinkou 18.12. 2012 odpoledne...zemřel ve spánku na škrabadle. Již několik dní předtím velmi sešel, zhubl a nejevil už zájem o okolí. Doufáme, že u nás prožil své poslední týdny v poklidu a alespoň trochu šťastný.

kočička, velmi stará kočička,  na dožití kastrovaná

Jůlinka k nám byla přijata spolu s Vincencem jako kočičky po zemřelé paní. Jůlinka přišla velmi vychrtlá, proto byla hospitalizována první dny na veterině, kde jí byly vyčištěny zoubky a odebrána krev kvůli podezření na onemocnění ledvin. Hodnoty ledvin vyšly velmi špatné, proto po dohodě s veterinářem nebylo u Jůlinky v plánu ani očkování aby se nezatěžoval její slabý organismus a v případě selhání ledvin byl domluven její humánní odchod.

Naším hlavním cílem bylo Jůlince poskytnout pohodlné zázemí pro spokojené dožití, netrápit ji zbytečně léky a infuzemi, ale nechat jí v klidu užívat si dobrého papání a mazlení.

Jůlinka byla velmi milá a mazlivá kočička, která se snámi ráda pomazlila a předla při šimrání hlavičky,

Jůlinka u nás prožila pouze necelé dva týdny...jednoho dne ráno - den po fotografování Jůlinka ležela schoulená v klubíčku a nereagovala na náš příchod. Po vyndání z pelíšku vrávorala, nechtěla ani konzervičku. Volali jsme veterináři, počkali jsme ještě do odpoledne zda se Jůlinka ještě nezlepší aby se nestresovala cestou autem. Bohužel večer už se Jůlinka ani neudržela na nohou. Nastalo velké dilema zda ji trápit ještě infuzemi a pokusit se její unavené tělíčko znovu nastartovat nebo zvolit bezbolestný odchod...po poradě jsme zvolili, že dáme Jůlince 24 hodin na infuzích kdy by už mělo být znát zlepšení.

Bohužel Jůlinka svůj boj nevyhrála a zemřela v noci ze 23. na 24.11. 2012 na veterině... Jůlinka u nás byla pouze pár dní, ale svojí milou povahou a touhou po životě jsme si ji i za tu chviličku zamilovali a velmi nás mrzí, že si zde nemohla užívat spokojeného důchodu s Vincenckem déle...

kocour, narozen 2011, kastrovaný

Šíša se k nám dostal z objektu, kde se kočky nekontrolovatelně množili a proto bylo nutné je postupně vykastrovat, část kočiček zůstala u nás, část se vrátila zpět.

Šíša je vyloženě mazlík a kamrád s dětmi i dospělými. Je to hodný, přátelský kocourek.

Je zvyklý na pejsky a druhé kočičky, proto přivítá v novém domově i zvířecího kamaráda.

Je čistotný, vhodný i do bytu, ale raději by šel bydlet do domečku s přístupem na zahrádku.

Šíša se bohužel již nového domova nedočká...23.9. 2012 byl nalezený sražený autem. Našli jsme jej v poměrně přehledném úseku, Šíša byl navíc zvyklý chodit ven...

4 štěňátka - 3 kluci a 1 fenečka (chlupatější);, maminka menší němecý ovčák, otec neznámý, v budoucnu předpoklad středního až většího vzrůstu, 6 týdnů

ŠTĚŇÁTKA VYDÁVÁME POD PODMÍNKOU BUDOUCÍ KASTRACE!

Tato štěňátka se k nám dostala skrze naši veterinářku od nezodpovědných lidí, kteří měli v plánu se jich zbavit... Štěňátkům tedy bylo přislíbeno u nás pod podmínkou kastrace jejich maminky.

Jedná se o typicky veselá a dovádivá štěňátka. Zatím mají na starost především plnění svých pupíčků a spánek. Jsou nebojácná, k lidem velmi přátelská a mazlivá.

Jsou dobře socializovaná, zvyklá na druhé pejsky a také na kočičky.

Na svůj věk jsou poměrně čistotná a snaží se venčit venku.

V budoucnu z nich budou s dobrou péčí a také řádnou výchovou bezva parťáci vhodní především jako rodinní mazlíčci.

Jedná se o milá a nezkažená psí miminka, která budou taková jak si je vychováte.

Matoušovi jeden den ráno nebylo dobře, jeli jsme tedy neprodleně na veterinu, kde strávil několik dní na kapačkách... Bohužel se jeho stav jen a jen zhoršoval a i přes veškerou snahu po týdnu zemřel. Příčinou bylo silné začervení, i přes to, že původní majitelé dostali instrukce i tabletky, odčerven asi nebyl jak měl a jeho malé tělíčko nápor parazitů nevydrželo...

pes, voříšek, při příjmu 10 kg, 15.3. 13kg, až to jeho zdravotní stav dovolí, bude vykastrován

Bobík při příjmu

Bobík nám byl přijat jako první zachráněný pes z kauzy Limuzy: více o ní ZDE. Bobík přišel v katastrofálním psychickém a fyzickém stavu, kdy jsme uvažovali i o jeho uspání kvůli ukončení jeho trápení. Nakonec jsme se rozhodli dát mu šanci a Bobík se jí překvapivě chopil.

Přišla k nám vyloženě psí troska - na kost vyhublý a pokousaný pes krčící se v koutě místnosti a jen při pokusu o kontakt strachy jen kousal kolem sebe, strachy čůral a kakal při pouhém dotyku.

Zpočátku se bál před námi i najíst nebo vyvenčit, pohyboval se plazením.

Při veterinárním vyšetření ukázalo, že má výrazný šelest na srdci, ale díky lékům a nápravě ve výživě došlo k jeho zlepšení, ale léky na srdíčko bude užívat doživotně.

Bobík a několik desítek dalších chudáčků jsem jen živoucím důkazem toho kam až vede laxnost příslušných úřadů a nezodpovědnost primitivních majitelů. Útulky praskají ve švech, ale stále jsou tolerovány podobné polodivoké smečky a množírny... Regulace chovu, zákaz vlastnictví jakéhokoliv dalšího zvířete a důraz na kastrace nechovných jedinců  by tento problém mohli vyřešit...

Bobík nyní

Bobík asi nikdy nebude normální pejsek, ale už je na tom daleko lépe.

Byl by ideálním společníkem pro pejska, kterého nechtějí jeho majitelé nechávat samotného když jdou do zaměstnání, ale zase se bojí pořízení jiného temperamentního pejska.

Léky:

Euthyrox 150 – ½ - 0 – ½  (137,- za 1 balení =100tbl.)

Enap 2,5 – ½ - 0 – ½  (57,- za 1 balení =30tbl)

Karsivan 50 – ½ - 0 – ½ ( 415 za 1 balení = 60 tbl)

Prednison 20 – ½ - 0 – ½ (  190 za 1 balení = 20 tbl)

Náklady za léky jsou cca 600,- za měsíc. 

Krmení:

Superprémiové krmení ANF

Bobíkovi chutná:

            ANF Canine  Lamb and rice – 3kg za 485,-

            ANF Canine Chicken and rice – 3kg za 444,-

            ANF Canice Holistic Duck and potato – 3kg za 565,-

Bobík jí 2x denně namočené granule. Jelikož má od začátku, co je u nás problém s pitím, tak se mu musí krmení více máčet, aby měl dostatek tekutin. Bobík sní přibližně 9 kg kvalitního krmení za měsíc.

Náklady za krmení jsou cca 1500,- (krmení značky ANF  kupuje Bobíkovi paní Monika Koubová).

 Pro zájemce o Bobíka , Bobík nemusí jíst jen toto krmení, ale je nutné, aby měl i nadále krmení kvalitní.

Vitamíny:

Aktuálně jsme vysadili dle dohody s veterinářem všechny doplňky. Neustále totiž řešíme Bobíkovu srst.

Doposud Bobíkovi hradila všechny vitamíny a doplňky také paní Monika Koubová. (lososový olej, kvasnice, šípek, Biotin forte tbl.

Další péče o Bobíka:

Jelikož neustále řešíme Bobíkovu srst, místa bez srsti mu již zarostla, ale líná ještě hodně a má hodně lupů. Tak je nutné ho občas vykoupat a vyčesat. Koupeme ho ve speciálním šamponu s panthenolem.

Co Bobík potřebuje:

Potřebuje milující páníčky, kteří mu dají klid, čas, prostor a lásku. Bobík je čistotný. Ráno se nasnídá a pak se vyjde ven vyvenčit a až se mu chce vrátí se zpět. A pak odpočívá, pokud je venku hezky, zdrží se déle. Po poledni se opět vyleze ven vyvenčit a vrátí se zpět do pelíšku. Po večeři se zase vyvenčí a jde spát. Na večerní venčení musí být vystrčen, to už se mu nechce J, ale zase mu večer víc líbí venku. A pak spí a do rána.

Po hlavičce se nechá pohladit, ale vyžaduje to. Nosí obojek, ale na vodítku neumí. Chodí si po zahradě, jak potřebuje.

Ostatní zvířata mu nevadí, má je rád. Jen když jsou ostatní psi moc rozjívený, tak se jich bojí a uteče pryč.

Umí jezdit autem, to znamená, že po autě nikde neběhá, sedí nebo leží, tak kam ho dáte. Ostatně, tak jako doma J

Při veterinárním vyšetření, česání, koupání, vetší manipulaci dáváme Bobíkovi košík. Umí se ohnat, je to ze strachu, jak nevidí, bojí se.

Při koupání je hodný, stačí jeden člověk na koupel. Česání nemá rád, ale jde toJ

Bobík je pejsek vhodný do domku se zahradou s plotem, aby si mohl chodit jen tak po zahradě a vrátit se domů, kdy bude chtít. Když je volně po zahradě, tak se od lidí, které zná nechá chytit, od ostatních ne, bojí se.

Je vhodný i k ostatním zvířatům. Ale není vhodný k dětem, není agresivní, ale malé děti by ho stresovali.

Bobíček musel být v důsledku špatného zdravotního stavu uspán 10.6. 2012 V jeho poslední chvíli byl u něho jeho ošetřovatel. Doufáme, že alespoň ten poslední půlrok jeho života prožil v klidu, bezpečí a s plnou mističkou ve štěstí.

MÁNIČKA

kočička, kříženka ruské modré, 1 rok, přijata ve vysokém stadiu březosti

Mánička se k nám dostala s dalšími čtyřmi kočičkami po zemřelé majitelce. Při příjmu byla zjištěna březost, kdy dle odhadu veterináře byl porod očekáván za týden až 10 dní.

8.4. 2012 odpoledne se narodila dvě mrtvá a jedno živé koťátko, které bohužel za dva dny rovněž zemřelo... Jelikož Máničkce nebylo po porodu dobře, odvezli jsme ji na veterinu, kde zůstala na hospitalizaci.

Ze zdravotních důvodů byla nutná brzká kastrace při níž bylo překvapivě objeveno koťátko - živé a snad zdravé.

Máničky stav se začal zlepšovat, ale dne 16.4. ráno byla nalezena v mrtvá...pitva ukázala na sraženinu, která se ze srdce dostala asi do plic a Mánička se udusila.

Moc nás její smrt zasáhla, šlo velmi hodnou a mazlivou kočičku...

pes, voříšek,  14 let!!! - hledá domov, kde by dožil, kastrovaný, 10 kg 

U nás je zvědavý na vše co se kde šustne, je veselý, takový tajtrdlíček. Je velmi čiperný, bude výborným společníkem na procházky. Na vodítku chodí hezky.

Je vhodný i jako společník starších lidí, je to nesmírný mazel, který chce dohnat vše co za ty roky zameškal. Nevadí mu ani děti. S fenečkami je velký kamarád a dvoří se jim, s pejsky je též kamarád. Koček si nevšímá.

Sice to už není žádný mladík, ale na radosti ze života a temperamentu mu to rozhodně neubralo.

Na svůj věk je Pepík opravdu hodně temperamentní, miluje procházky, je chytrý a umí lecčím překvapit.

Pepíkův příběh... Pepík se dostal do naší péče před několika měsíci, jeho majitelé se stěhovali do bytu a psa, kterého měli několik let na řetězu vzadu za domem s sebou vzít nechtěli. Pepík strávil několik let na řetězu u stromu, kde ani boudu neměl. Byl venku bez jakéhokoliv přístřešku v každém počasí. Původní majitelé mu říkali Rex, na což neslyšel. Jeho majitelé nám Pepu přivedli na provázku a říkali, že mu je prý šest let. Dle přiloženého pět let propadlého očkovacího průkazu mu bylo o trochu více. Ale jelikož je Pepík velmi vitální a dokáže nachodit několik kilometrů, tak jsme jeho věk stanovili na 7 let. O to více bylo pro nás velmi udivující zjištění, po rozmluvě se sousedy, kteří si Pepíka pamatují již jako malé štěňátko, které hned uvázali na řetěz. Dle výpovědi sousedů je Pepovi 14 let! Což je až k neuvěření, že tolik let dokázal přežít na řetězu téměř bez jakékoliv péče. Když jsme si Pepíka přivedli domů, byl to celkem zlobivý pejsek, který si každý pelíšek počůral a rozkousal. Neuměl jíst z mističky ve stanovený čas, všechno značkoval. Ale jak šel čas, tak se z Pepíka stal neuvěřitelně hodný pes. Již je čistotný, má svůj pelíšek, který mu darovala jedna hodná teta a toho si nesmírně váží a hezky v něm spinká. Pepík je zvyklý na ostatní psy i kočky, rád si hraje s fenečkama. Miluje všechny lidi, hlavně děti. Rád jezdí autem. Byl i v Praze na výletě za psí kadeřnicí, jel vlakem, metrem, autobusem v psí taštičce a byl moc hodný. Pepík se zúčastnil již dvou voříškiád a to ve Štětí a v Poděbradech, v obou případech vyhrál první místo ve své kategorii. Na obou akcích byl moc hodný, úplně nás překvapil a dojal tím, jak byl neuvěřitelně hodný a ke všem kamarádský. Pepík je prostě naše zlato, máme ho moc rádi, ale stále se mi snažíme najít milující domov, který mu vynahradí jeho těžká léta na řetězu. Naše kapacita je omezená a Pepík, který se dal již do pořádku, zde zaplňuje místo jiným opuštěným pejskům. Pepík je odčervený, kompletně očkovaný a kastrovaný. Jediná špatná vlastnost Pepana je, že si teď chce užívat volnosti, kterou nikdy předtím neměl a při každé příležitosti se vydává na procházku bez svého pána. Je proto vhodný pouze do bytu, ze zahrady by utekl. Je vhodný pouze pro někoho, kdo dokáže takového pejska zabezpečit a nebo třeba bydlí někde na malé vesnici a nebude mu vadit, že se jeho pejsek projde sám bez něj a zase se vrátí. Pepa je v útěkách bohužel velký profesionál, dokáže si poradit ve všech situacích a nás tím vždy překvapit. Pepa nemá zatím žádné zdravotní potíže, ale vzhledem k jeho věku je jeho adopce spíše jen na několik málo let. Je vhodný tedy spíše pro starší lidi, ale třeba pro rodinu s dětmi, jen je důležité, aby jeho noví majitelé byli k Pepovi buď obezřetní a nebo shovívaví. 

28.5. 2011 se zúčastnil voříškiády ve Štětí, kde vyhrál 1. místo v kategorii voříšek pes do 40cm a speciální cenu poroty . Více o této akci ZDE.

18.6. 2011 se zúčastnil voříškiády v Poděbradech, kde vyhrál 1. místo v kategorii pes voříšek do 40cm.

video

fotky z výletu s Kateřinou Červenkovou ZDE

fotky i ZDE

Pepíček byl u nás ze všech pejsků nejdéle, ale nakonec i on se dočkal a odjel do nového domova do domečku se zahrádkou do Kostelce nad Černými lesy...bohužel po 10 dnech v novém domově Pepík utekl...prosím kdybyste ho někde zahlédli, kontaktujte nás, není po něm ani stopa a v okolí to nezná.

Jelikož od Pepíkova útěku uteklo už několik měsíců a po Pepíčkovi ani stopy, přeřazujeme ho dé této rubirky, ale stále doufáme...